|
Příběh
Feb 17, 2018 21:23:00 GMT
Post by Levi Darren Belmore on Feb 17, 2018 21:23:00 GMT
Za stenou ,,Hej? Nemyslím si. Videl si už svoje líce? Mám taký pocit, že budem vážne krajší" povedal s úškrnom, ale nemyslel to vážne. Zeke tam mal pomerne veľkú jazvu, no nevedel si spomenúť odkiaľ ju má. Takže sa to zrejme stalo počas toho čas, ktorý si nepamätá... počas obdobia temna. No musel uznať, že mu to pristalo aj s tou jazvou a na kráse ani trochu neubralo. ,,Aj by som sa prestal, ale to by si ma nemohol stále rozosmievať" povedal. Pri Zekem sa smial pomerne často. Ale kto by aj nie, keby ho poznal tak, ako ho pozná Levi. Nakoniec sa pobrali k tomu dievčaťu, ktoré bolo pomerne blízko, takže veľa krokov ani spraviť nemuseli. ,,Ahoj" pozdravil ju, keď už boli pri nej. Viac zatiaľ nehovoril.
|
|
|
Příběh
Feb 17, 2018 21:54:11 GMT
Post by Imogen Rosa Yaretzi on Feb 17, 2018 21:54:11 GMT
Za zdí
Tunel. Uvnitř její hlavy to by vážně jeden velký zmatek. A potom se vynořilo další slovo, kdesi z nepotlačené části vzpomínek. Zdálo se, že jsou to úplně náhodná slova, avšak nutila se jí stále dokola a při každém tom pomyslném kolečku se jedno přidalo. Už tu byla bouře, havran, nyní tunel a jen čekala, kdy se nežádaně objeví další slůvko a donutí ji přemýšlet o významech a spojitostech, které mohou mít. Probůh, tohle by muselo z ptačí perspektivy vypadat vážně uhozeně. Skupina bůhví kolika děcek, postupně se pobouzejících. Připadala si jako v nějakém špatném filmu. A tak se raději věnovala sledování okolí než vnímání myšlenek, jelikož ty by ji opravdu brzy přivedly k šílenství. Nicméně i když tak nějak okolí vnímala, ve skutečnosti přehlédla dva chlapce, kteří se k ní blížili. A skoro vyskočila z kůže, když ji jeden z nich pozdravil. Prudce se k nim otočila a prohlédla si je. Jeden jako druhý, vážně téměř na chlup stejní. „Nebýt tý tvý jizvy, myslela bych, že už vidím dvojmo,“ rukou naznačila na své tváři jizvu, kterou už chvíli sledovala. „Jo, ahoj,“ nakonec se probrala z fascinace jejich podobou a snažila se vybavit si jejich tváře. Ne, ani trochu povědomé.
|
|
|
Příběh
Feb 18, 2018 10:25:05 GMT
Post by Laura McGill on Feb 18, 2018 10:25:05 GMT
/Za zdí/ "To by jsme asi měli." odpověděla jí s drobným úsměvem. I když skoro všichni už byli probuzení, stále tu bylo pár lidí co se neprobudili. Dá se říct že se většina probudila najednou. Nejlepší by bylo asi aby se všichni sešli a vymysleli plán jak přežít. Jenže kdyby Laura nejednou začala volat "Pojďte sem!" asi by si u lidí neudělala moc hezký obrázek a navíc Laura nechtěla vůbec rozkazovat a být v té vůdčí pozici. To nebyl její šálek kávy.
|
|
|
Příběh
Feb 18, 2018 10:41:09 GMT
Post by Cadance Queen Sykes on Feb 18, 2018 10:41:09 GMT
Za stenou Laura súhlasila. Väčšina ľudí už bola síce pri vedomí, ale nejakí jedinci stále nie. Tak sa Cadance vybrala od jedného takéhoto jedinca ku druhému. S každým zatriasla a hneď šla k ďalšiemu, čiže skôr, ako by si všimli kto ich zobudil, bola preč. Celkom ju pobavili tie ich nechápavé pohľady, že čo sa deje, kde to sú a následne úplne zmätenie. Stálo to za všetky drobné. Na tie ich vyjavené výrazy by sa dokázala pozerať celý deň.
|
|
|
Příběh
Feb 18, 2018 15:08:42 GMT
via mobile
Post by Zeke Joshua Belmore on Feb 18, 2018 15:08:42 GMT
Za zdí Opět natočil hlavu na stranu a svraštil čelo. Pak ovšem jen zakroutil hlavou a pokračoval ke svému cíli, kterým teď byla rusovlasá dívka jen kousek od něj s tím, že je pravděpodobně jen špinavý. Z čehož ho samozřejmě ta dívka vytrhla, ze všeho nejdřív se ale uchechtl nad tím, jak se jih lekla, když ji Levi oslovil. Pak už tedy oznámila, že nebýt jizvy, ani by jí nedošlo, že jsou dva. To bylo běžné. Až na tu poznámku s jizvou, takže se zase obrátil na bratra a hmatem se pokusil najít jizvu. Ta byla docela veliká a na dotek znatelná, takže mu to trvalo sotva pár vteřin "Odkdy mám jizvu?" zeptal se trochu zmateně
|
|
|
Příběh
Feb 18, 2018 15:17:37 GMT
Post by Levi Darren Belmore on Feb 18, 2018 15:17:37 GMT
Za stenou Zeke jeho poznámke veľa pozornosti nevenoval... ale tak to očakával. Zrejme o to väčší bol jeho šok, keď to dievča spomenulo jazvu a Levi sa opäť neubránil kratšiemu smiechu. ,,Pýtaš sa toho nesprávneho" povedal Zekemu. Netušil to. Ale bola to škoda... teraz už nikoho nezmiatnu tak ľahko ako doteraz. Pamätá si, keď si ako menší robili z ľudí srandu na základe ich podoby. No... dokázali tých ľudí dosť zmiasť. Potom sa opäť obrátil k tej červenovláske. ,,Som Levi a toto je Zeke. Zrejme tiež nevieš, čo sa to tu deje, však?" opýtal sa stále s miernym úsmevom. Mal vážne pochybnosti o tom, že by tu vôbec niekto niečo vedel, alebo si pamätal, keďže všetci vyzerali poniekiaľ zmätene a nie tak celkom vo svojej koži...
|
|
|
Příběh
Feb 18, 2018 15:32:50 GMT
Post by Imogen Rosa Yaretzi on Feb 18, 2018 15:32:50 GMT
Za zdí
Ten s tou jizvou se zdál docela zmatený, no, zároveň zřejmě docela pobavený tím, co řekla. Nedivila se mu, taky by se zasmála, nebo alespoň uchechtla, kdyby si ji někdo spletl s jejím dvojčetem. Jenomže když se nad tím tak zamyslela, ona žádné dvojče neměla. Vlastně ani sourozence, Což bylo smutné, protože to byla jedna z mála věcí, kterými si byla naprosto jistá. Byla úplně sama, poslední potom jejich rodu lidí s podivným příjmením, které jí samotné dříve nešlo přes jazyk a naučila se ho opravdu správně vyslovovat až ve čtrnácti. A kolik jí vůbec bylo teď? Nějaké podvědomí jí říkalo, že osmnáct, ale nemohla tomu přeci stoprocentně věřit. A tihle? Ani se neodvažovala tipovat si, kolik jim je. "Kdybych věděla, o co tu jde, stála bych se založenýma rukama a smála se vaší nevědomosti," nevědomky založila ruce na prsou tak, jak řekla a nakrčila obočí, když si to uvědomila. Pokušení zasmát se naštěstí odolala. "Jsem Imogen, nebo Rosa, Rosa je lepší, ale o neprotahujte, páč to zní fakticky příšerně," když byla nervózní, říkala jednu hloupost za druhou, plácala první, co jí přišlo na jazyk. "Taky si nepamatujete... bůhví jak dlouhou část svýho života?" chabě se zasmála a rukou si vjela do zrzavých vlasů, věnujíc zemi nervózní pohled. Potom se střídavě koukla na ty dva skoro stejné chlapce.
|
|
|
Příběh
Feb 18, 2018 19:58:29 GMT
Post by Connor Axford on Feb 18, 2018 19:58:29 GMT
/Za zdí/ Seděl tam jak pecka a jen pozoroval lidi jak mají ty zmatené výrazy. Možná se díval na lidi a na zeď, ale přemýšlel o tom co se právě teď děje. Chtěl to zjistit co nejdříve, hold teď bylo hlavně přežít a nepočítal s tím že mu někdo řekne co se děje. on ze začátku lidem vůbec nevěřil, to byl asi důvod proč k nikomu nešel a nebavil se s nikým, jako většina.
|
|
|
Příběh
Feb 19, 2018 14:23:15 GMT
Post by Zeke Joshua Belmore on Feb 19, 2018 14:23:15 GMT
Za zdí Ještě chvíli se podezíravě díval na svého bratra. Sice si toho teď dost nepamatoval, ale dost jasně si pamatoval na jejich vtípky, které nebyly směřované jen proti jiným lidem, ale také jeden proti druhému. A chvíli si myslel že mu prostě jenom udělal čáru na obličeji, což byla samozřejmě úplná blbost s ohledem na to, že sám cítil, že to opravdu jizva je. A ačkoli byly jejich vtípky dost záludné, ani Levi by ničím nedovedl jizvu napodobit i na dotek. A už vůbec by nebyl schopný Zekemu ublížit. Takže si byl nakonec jistý, že za tím on nestál. Potom se najednou zase věnoval dívce. "Já osobně bych koukal z okraje zdi a s dalekohledem se smál tam." podotkl s úšklebkem a podíval nahoru k okraji zdi, jako by vážně čekal, že tam bude někdo stát a sledovat je. Ale nikdo tam nebyl. Ani nevěděli, kdo ví o tom, že jsou pryč. Hned na to se ale zase rozmluvila ona. Rosa. Ušklíbl se nad jejím povídáním a už teď si byl jistý, že by si rozuměli, v tuhle chvíli se však rozhodl držet se Leviho a ostatní si moc nepouštět k tělu. Pořád nevěděl, co jsou zač a jestli opravdu byli zločinci, Levi v tom byl určitě nevinně a Zeke ho do toho nějakým způsobem zatáhl. A nebo to bylo naopak a Levi ho zatáhl do nějaké dobrovolnické akce. "Vzhledem k tomu, že nevím jak se mi povedlo udělat si přes půlku tváře jizvu." řekl možná až trochu podrážděně a proto si vydechl, než svou větu dopověděl. "Ne, teda aspoň já ne."
|
|
|
Příběh
Feb 19, 2018 16:14:13 GMT
Post by Levi Darren Belmore on Feb 19, 2018 16:14:13 GMT
Za stenou Zeke sa naňho chvíľu díval. Ten pohľad poznal. Pozeral sa naňho takto vždy, keď sa mu niečo stalo a samozrejme podozrieval Leviho... väčšinou síce oprávnene ale tentokrát v tom bol nevinne. Teda asi. Vzhľadom k tomu, že mu veľká časť spomienok odcestovala na dovolenku, nebol si tým úplne istý, ale prečo by mu niečo také spravil? Potom počúval to dievča. Rosa. Rosa. Povedal si dvakrát v hlave. Raz s krátkym o a druhý raz to o predĺžil. Neznelo to zle. Teda, aj jemu to kratšie znelo lepšie ale ani to dlhšie nebolo zlé. Po chvíľke, keď sa pristihol pri tom, jak rozmýšľa nad kravinami, sa opäť vrátil do reality. ,,No, dá sa povedať. Asi rok, alebo rok a pol... proste úplné okno. A mám taký pocit, že je na tom podobne väčšina, alebo aj všetci" povedal. Tých zmätených pohľadov videl už pomerne dosť. A keby niekto vedel čo sa deje, zrejme by sa tak netváril.
|
|
|
Příběh
Feb 19, 2018 18:32:07 GMT
Post by Imogen Rosa Yaretzi on Feb 19, 2018 18:32:07 GMT
Za stěnou
Trochu se v nich pletla. Oba dva je představil ten bez jizvy, ale už si nebyla jistá, který se jmenoval jak. Tak nějak je vnímala jako blonďatá dvojčata, se kterými tu mluvila jako první. Jo, přiřadit ta jména už bylo těžší. Jeden je Levi a ten druhý Zeke. Sakra, musela si tipnout, bylo to padesát na padesát. "Potřebuju se ve vás nějak zorientovat, kterej z vás je Levi?" povytáhla tázavě obočí a pohledem se přenesla z jednoho na druhého. Podle ní to byl ten s jizvou a ten bez bude Zeke. Jo, určitě! Nah. Ne. Vážně nevěděla. Docela žasla nad tím, že tomu uměli přiřadit i zhruba dobu, jakou mají ten výpadek. To jí nešlo, zhodnotit to v číslech, ale když to teď tak řekl, dost možná by to i odpovídalo. No, kdoví. Sama z toho byla úplně v koncích, ač se snažila tvářit co nejvíc v pohodě. Ke zjizvenému dvojčeti se jen uchechtla, protože jí z nějakého důvodu jeho poznámka přišla vtipná. Asi měla divný humor. "Jo, hah, tak alespoň nejsem jediná, to bych se cítila fakt blbě," pokusila se o úsměv, ale byl chabý stejně tak, jako všechny předešlé i následující.
|
|
|
Příběh
Feb 21, 2018 10:12:36 GMT
Post by Zeke Joshua Belmore on Feb 21, 2018 10:12:36 GMT
Odkýval Leviho odpověď, ačkoli neměl nejmenší tušení, jak k tomu údaji došel. Jenže se s ním nemohl přít, když se nad tím jen na ten maličký okamžik zamyslel, zjistil, že má tak nějak pravdu. Nebylo to jen pár měsíců, jak se sám domníval, mohl to být celý rok, klidně dva. Ale nechtěl být pesimista, takže si zvolil, že bude věřit jednomu roku. Za jediný rok se toho mohlo stát ohromně moc a ačkoli si to nechtěl přiznat, byl rád, že si to nepamatoval. Mohlo se stát tolik příšerných věcí, sám mohl udělat tolik příšerných věcí. Ani na to nechtěl pomyslet a stejně ho tam jeho myšlenkové pochody už po několikáté zavedly. Pak ho z těch pochodů vytrhl další hlas. Byla to Rosa. S krátkým 'o' mu to jméno nějak nešlo přes pusu, možná by jí měl říkat tím prvním jménem. Kdyby si ho jen pamatoval. Kdyby ho slyšel, věděl by, že je to ono. Dokonce ho měl na špičce jazyka, ale nemohl si ho úplně vybavit. Takže měl na výběr. Prostě ji jménem neoslovovat nebo ji oslovovat tak, jak si přála, aby ji neoslovovali. A jelikož byl Zeke Zekem, volil druhou možnost. Její dotaz ji nepřekvapil. Jen se nad tím usmál a pak zvedl ruku, jako ve škole. Už jim nebude fungovat lidi takhle mást. Dost možná to byla jedna z posledních šancí, teď, když měl zjizvenou tvář.
|
|
|
Příběh
Feb 21, 2018 14:00:20 GMT
Post by Levi Darren Belmore on Feb 21, 2018 14:00:20 GMT
Za stenou Zeke sa mu zdal nejak moc tichý. To sa často nestávalo. Teda aspoň nie v Leviho prítomnosti. Rosa bola zrejme zmätená z toho, ktorý je ktorý a pri jej otázke sa mal chuť zasmiať, no namiesto toho sa len usmial. S bratom očividne mysleli na to isté, pretože zatiaľ čo Levi ani necekol, Zekeho ruka už bola hore. To od neho samozrejme čakal. Nebolo to prvýkrát, čo niečo takéto robili. Najlepšie bolo, keď jedno dievča zmiatli tak, že už nikdy viac nevedela ktorý je ktorý a radšej ich menom ani neoslovovala. No, teraz už to 'vymieňanie identít' nebude také ľahké. Síce nevedel ako sa Zeke dostal k takej jazve ale aspoň dúfal, že to stálo za to, keď sa tým kazí ich zábava. Venoval pohľad mätúci pohľad, ktorý by v nej mohol, no nemusel vyvolať otázku, či Zeke klame. A taktiež ho celkom zaujímalo, kedy Rosa zistí a bude vedieť ktorý je ktorý.
|
|
|
Příběh
Feb 21, 2018 17:53:03 GMT
Post by Laura McGill on Feb 21, 2018 17:53:03 GMT
/Za zdí/ Asi všichni byli vzbuzení "Neměli by jsme se už nějak seskupit a pomalu vymýšlet plán jak přežít?" zeptala se jí s mírným úsměvem. Vypadala jako fajn holka které mohla Laura věřit i když vybudovat si u Laury důvěru je docela obtížně, hlavně když jí nepadnete ze začátku do oka. Na to že bylo ráno, už jí bylo vedro a tušila že odpoledne asi nepřežije. Nesnášela vedro, nejvíce milovala déšť jenže kde by se vzal v poušti déšť?
|
|
|
Příběh
Feb 21, 2018 17:55:24 GMT
Post by Imogen Rosa Yaretzi on Feb 21, 2018 17:55:24 GMT
Za stěnou
S povytaženým obočím sledovala dvojici podobných kluků a deprimovalo ji, že je mimo tu jizvu nemá jak rozlišit. Dvojčata, pff, kdo to kdy vymyslel? Ona by to hnedka zrušila. Později pro ni snad ale nebude tak těžké je rozpoznat i podle povahy, ale nezdálo se, že by u těch dvou byla kdoví jak odlišná, což jí to akorát ztěžovalo. Po neslovné odpovědi si zapsala, že Levi je ten s jizvou. Nebo Zeke? Počkat, který jméno právě říkala? Sakra, byla z toho zmatená víc, než čekala. Pohledem šla z jednoho na druhého a snažila se něco vymyslet, nakonec se ale rozhodla, že je raději vůbec nebude oslovovat jmény, pokud bude mluvit jen na jednoho. A i kdyby věděla, jak jsou, zřejmě by je stejně pletla. "Ummh, fajn, budu se snažit nějak si vás zapamatovat," snažila se skrýt skutečnost, že už teď si je vlastně nepamatuje, i když se zrovna zeptala. Potom se ale rozhlédla kolem, především po té obrovské zdi dál od nich. "No... co teď?" svraštila obočí.
|
|