|
Příběh
Feb 17, 2018 13:54:06 GMT
Post by Tyler Armstrong on Feb 17, 2018 13:54:06 GMT
Za stěnou
Už nějakou dobu seděl na horké zemi a snažil se přijít na něco, cokoli. Bohužel ho nic nenapadalo. Kde to je, proč se tu ocitl. Ani se nesnažil dívat se kolem, seděl s pohledem zabodnutým do země před sebou, duchem nepřítomen. Ničím si nebyl moc jistý, jen zmatený. Věděl toho o sobě dost, jméno, příjmení, zřejmě i věk. Víceméně si pamatoval i na rodinu, ale tyhle vzpomínky zase tak jasné nebyly, což sám nechápal. A potom tam bylo takové jedno prázdné místo. Nedokázal přesně určit, jak dlouhou dobu, jelikož nevěděl, co je za rok, měsíc a den, ale byl si téměř stoprocentně jistý, že mu chyběly nějaké vzpomínky. Co víc, důležité vzpomínky. Byly tam, možná, ale i když je měl jakoby na jazyku, vůbec si je nedokázal vybavit. Byl to nepříjemný pocit, jako hodně nepříjemný. Nakonec se konečně probral ze svých myšlenek a sáhl do batohu, který kontroloval už ve chvíli, kdy se posadil a všiml si ho. Dal si ho na záda a vstal. Až teď vnímal to příšerné horko a zdi, za kterými byl. No, ze špatné strany.
|
|
|
Příběh
Feb 17, 2018 17:37:44 GMT
Post by Levi Darren Belmore on Feb 17, 2018 17:37:44 GMT
Za stenou Zobudil sa. Pod sebou cítil tvrdú zem, ktorá navyše pálila. Rýchlo sa zdvihol do sedu a otvoril oči, čo robiť nemal. Ostré svetlo. Po chvíli to skúsil znova, teraz už opatrnejšie. To, čo ho oslepilo nebolo svetlo, ale slnko. Čo? Ako? Nechápal. Ale že vôbec. Snažil sa spomenúť si, ako sa sem dostal, ale spomienky akoby sa vyparili. pamätal si iba to, čo bolo pomerne dávno. Alebo mu už šibe? No, nebol si istý. Poobzeral sa okolo seba. Veľa ľudí, batohy a stena... z druhej strany. Bol vážne zmätený, ale ako si mohol všimnúť, ostatní tiež. Brat! spomenul si. Začal sa rýchlo obzerať. Našťastie bol len pár metrov od neho. Zobral si batoh, ktorý bol pri ňom. Momentálne neriešil čo v ňom je a šiel za bratom. ,,Zeke, vstávaj" povedal a potriasol ním dúfajúc, že sa prebudí. Tak rád by sa teraz zobudil a zistil, že je to len nočná mora, no bol si istý, že toto je realita. Bohužiaľ. No nestrácal hlavu. Musí to mať nejaké vysvetlenie. Snažil sa spomenúť si na hocičo, ale jediné čo tam dokázal nájsť okrem starých spomienok bolo 5 slov, ktoré mu nedávali zmysel. Žeby konečne záhada, ktorú ani Levi nie je schopný hneď rozluštiť?
|
|
|
Příběh
Feb 17, 2018 18:33:47 GMT
Post by Zeke Joshua Belmore on Feb 17, 2018 18:33:47 GMT
Za zdí Dost možná by se ještě nějakou dobu neprobudil, kdyby mu někdo nezatřásl celým tělem. Mohl čekat, že to byl Levi a věděl na sto procent. Nikdo jiný by ho nebudil. Nebo si aspoň nepamatoval nikoho jiného, kdo by ho kdy budil. Snad kromě mamky a ta už ho nějaký ten pátek nebudila. Takže nejprve něco nespokojeně zaškemral, jenže to už byl téměř probraný a začal vnímat to hrozné horko ze všech stran. Povrch, na kterém ležel byl horký a tvrdý a k posteli měl opravdu daleko. Takže se vyhoupl do sedu a zároveň při tom otevřel oči, čehož okamžitě litoval a hned je zase zavřel. "Mohl jsi mě varovat." pronesl nespokojeně a nechal je zavřené. Ničemu tím nepomohl, jen už mu nevadilo ostré světlo. A možná ho to ještě na tu malou chvíli mohlo udržet v klidu, protože si nemohl všimnout, že není na straně zdi, kterou zná. Ale ten povrch, na kterém seděl ho už teď znepokojoval. Po chvilce to už nevydržel, nejprve si na úrovni obočí udělal z dlaně stříšku, aby ho už ostré světlo neuhodilo tak moc a teprve potom je otevřel. Moc toho ještě neviděl, aspoň do chvíle, kdy si oči trochu přivykly. V tu chvíli zase stáhl ruku dolů a porozhlédl se. Upřímně vůbec nechápal, co se děje, takže se jen se zmateným výrazem podíval na svého bratra.
|
|
|
Příběh
Feb 17, 2018 18:44:43 GMT
Post by Levi Darren Belmore on Feb 17, 2018 18:44:43 GMT
Za stenou Keď ho oslepilo svetlo, krátko sa zasmial, no bol rád, že sa zobudil. ,,Keď sa to stalo mne, nebolo to až také vtipné" povedal. Potom nechal Zekeho kým sa uvedomí a porozhliadne sa. Už videl ten nával emócii a paniku, ktorá v ňom určite bude vyvolaná tým, kde sa nachádzajú a skutočnosťou, že nikto nechápe ako a prečo. A potom to prišlo. Nechápavý pohľad brata. Tak to začína. ,,Taktiež netuším čo a ako, ale sme na druhej strane steny a nie sme sami" povedal fakty, ktoré si určite mohol Zeke všimnúť aj sám. ,,Ale máme tu batohy s..." na chvíľu mlčal a rýchlo sa pozrel čo tam je. ,,S nejakým jedlom a pitím... takže tu určite nie sme preto, aby sme zomreli" povedal. Bol pokojný. Ako vždy. Ani možnosť nebezpečenstva a blízkej smrti ho nedokázali nejak rozrušiť. To však určite nebude platiť o jeho bratovi.
|
|
|
Příběh
Feb 17, 2018 19:14:27 GMT
Post by Zeke Joshua Belmore on Feb 17, 2018 19:14:27 GMT
Za zdí Více než kdykoli jindy ho teď Levi svou poklidností rozčiloval. Sám se snažil si zachovat chladnou hlavu, ale nikdy to nedokázal, a už vůbec ne, když byl právě on kolem. Jako by mu schopnost uklidnění se vždycky ukradl a nechal si ji všechnu jen pro sebe. A byl tak klidný. Všechny ty děsivé a hrozné věci říkal, jako by si právě četl nějakou knihu. "Ne Levi, vážně jsem si ničeho z toho nevšiml." prohlásil a v jeho hlase už bylo znát, že na rozdíl od něj Zeke už svou hlavu ztrácí. Doteď se snažil být v klidu, ale teď už to všechno pominulo. Když potom prohlásil, že tu určitě nejsou na popravě, udiveně a nechápavě na něj hleděl. Musel si z něj dělat srandu. Byli venku. A ne venku z domu nebo zahrady, byli venku. Mimo město. Mimo všechno, co je doteď drželo naživu. "A proč myslíš, že bychom tu jinak byli?" věděl, že na tuhle otázku odpověď mít nemohl. Byl si tím jistý, stejně jako si byl jistý, že měl dvě nohy. Což si zkontroloval, opravdu mu nechyběla ani jedna. Ani neměl žádnou navíc.
|
|
|
Příběh
Feb 17, 2018 19:23:10 GMT
Post by Levi Darren Belmore on Feb 17, 2018 19:23:10 GMT
Za stenou A bolo to tu. Zekeho panika. Niekedy to nechápal. Veď panika ničomu neprospieva. ,,Prosím ťa, ukľudni sa" no hej, slová, ktoré zrejme nikomu nepomôžu ku skľudneniu, ale za pokus to stálo. ,,No to netuším... ale určite by sem len tak neposlali toľko ľudí na smrť... musíme zistiť o čo ide. A na to, musíme dať všetkých dokopy a niečo vymyslieť" povedal celkom logické riešenie. Možno niekto z týchto všetkých ľudí bude vedieť niečo viac. Alebo minimálne ak budú všetci spolupracovať, možno sa k niečomu dopátrajú... ,,Navyše, kto vie ako dlho tu už sme... a stále žijeme, takže to tu nemôže byť také zlé... teda až na to ostré slnko" poznamenal. Aj keď každú chvíľu sa tu mohlo niečo alebo niekto objaviť...
|
|
|
Příběh
Feb 17, 2018 19:40:47 GMT
Post by Zeke Joshua Belmore on Feb 17, 2018 19:40:47 GMT
Za zdí Slova o uklidnění, po kterých se nikdy nikdo v historii lidstva přece nemohl uklidnit. V případě Zekea to působilo přesně naopak. Jen se uchechtl. "Až bude mít někdo hlad, nabízím bratra." Zvolal do vzduchu, zapřel si loket o koleno a čelo položil na dlaň "On už se stejně zbláznil." tentokrát slova pošeptal jen pro sebe a zakroutil hlavou, zůstával však ve stejné poloze. "Jak můžeš vědět, že k tomu nemají pádný důvod?" pronesl vzhledem k jeho slovům, podle kterých by sem tolik lidí zemřít neposlali. Nějaký důvod k tomu mít museli, jenže si nemohl vzpomenout, za co. To byla další věc, která ho stále více znepokojovala. Vždyť si téměř nic nepamatoval. Nevěděl, kolik vzpomínek mu chybělo, ale bylo to pro něj hodně. Bylo toho moc najednou. "Protože abych byl upřímnej, tak si minimálně poslední tři měsíce určitě nepamatuju." prohlásil znepokojeně. Byl si jistý, že mu chybí více, než jen tři měsíce. Ale minimálně třemi měsíci si byl naprosto jistý. "A nebo taky umřeme každou vteřinou," zrychleně zvedl hlavu a pohodil rukama "Protože nevíme, jak dlouho už tady jsme." v podstatě zopakoval slova svého bratra a znovu se porozhlédl kolem.
|
|
|
Příběh
Feb 17, 2018 19:51:27 GMT
Post by Levi Darren Belmore on Feb 17, 2018 19:51:27 GMT
Za stenou ,,To by si neurobil" povedal pri jeho slovách o niekoho hlade a jedení Leviho. Na chvíľu sa zatváril urazene a zároveň smutne, ale rýchlo sa zase vrátil do normálu. ,,Niežeby som si toho nejak veľa pamätal, ale povedz mi aspoň dva dôvody, prečo by nás proste poslali na smrť" povedal. Jeho žiadne normálne napadali. ,,Nebodaj sa bojíš..." podpichol ho. Ani Levimu nebolo všetko jedno. Z toho čo počul o svete vonku... takmer nič nebolo zrovna pekné či príjemné. A určite toho bolo viac. Ale dúfal v to, alebo sa skôr spoliehal na to, že sa to nejak vyrieši. Predsa len ich tu bolo dosť a to zvyšovalo šance na prežitie. Pretože čím viac ľudí, tým viac nápadov, tým viac síl... Určite lepšie, akoby tu bol dám, alebo len so Zekem. Nehovoriac o tom, že keby tu bol len so Zekem, Zeke by sa zrejme zbláznil a Levi by neskôr skončil asi rovnako.
|
|
|
Příběh
Feb 17, 2018 20:09:24 GMT
Post by Zeke Joshua Belmore on Feb 17, 2018 20:09:24 GMT
Za zdí Když prohlásil, že by to Zeke neudělal, měl pravdu. Zaprvé měl žil s Leviem celý život a nebyl by schopný žít bez něj a zadruhé by na to neměl žaludek. Ne zrovna na to ho sníst, ale už jen ho zabít. A jen z pomyšlení na to mu momentálně bylo špatně. Doopravdy špatně. Jenže nejspíš ani neměl co vydat zase ven. "Protože jsme mohli něco provést." prohlásil jednoduše a tentokrát už dokonce o něco klidněji. Samotného ho potěšilo, že se začal uklidňovat. "Já si totiž fakt nic nepamatuju a víš jak to tam uvnitř chodí." dodal jen po malé chvilce a prohrábl si vlasy. Už teď v nich cítil kousky země, na které ještě před chvílí spal. Nebo to mohlo být z něčeho jiného, jak sám sebe znal. O vlasy nikdy moc nepečoval a nepamatoval si, kdy si je naposledy česal. A to nebylo zapříčiněno jen výpadkem paměti, který měli nejspíš všichni. Pak se jen ušklíbl. Samozřejmě, že se bál. Ale nemusel to hned přede všemi dát najevo. "Čeho bych se tady asi tak mohl bát?" z jeho hlasu byla cítit nejen kapka ironie, ale celý kýbl.
|
|
|
Příběh
Feb 17, 2018 20:15:09 GMT
Post by Levi Darren Belmore on Feb 17, 2018 20:15:09 GMT
Za stenou ,,A čo také? VIem ako to tam chodí, ale pokiaľ viem, mňa ešte počas toho času k ničomu zlému nedonútili... a nemyslím si, že by sa to zmenilo" povedal. No, mohlo sa toho stať veľa počas toho času, čo si nepamätá, ale pochyboval o tom, že by spravil niečo zlé. On by radšej trpel, ako by mal trpieť niekto iný alebo nebodaj aby ešte on niekomu spôsobil bolesť. No celkom ho potešilo, keď videl, že Zeke je o niečo kľudnejší. ,,Zatiaľ sa nemáš čoho. Kým som nažive, nič sa ti nestane... ale ak ma niečo zožerie, tak už za to ručiť nebudem" povedal s úsmevom. Áno, aj napriek tejto situácii a skutočnosti, že ich tu fakt môže niečo zožrať, sa usmieval. Tak čo? Už to byť horšie asi nemôže. Vlastne môže. Ak by prišiel o Zekeho. Ale to nedopustí.
|
|
|
Příběh
Feb 17, 2018 20:32:26 GMT
Post by Zeke Joshua Belmore on Feb 17, 2018 20:32:26 GMT
Za zdí Jen pokrčil rameny. Už nevěděl, co říkat nebo odpovídat. Momentálně by si nejraději někam zalezl a prostě zase spal. Dokud ho Levi nevzbudil tak bylo ještě všechno v pořádku. To samozřejmě neznamená, že by to byla jeho vina. Sice to nevěděl na sto procent, ale věřil tomu. Spíše podezříval sám sebe. Možná udělal zase něco zbrklého a dostal je sem. A teď si to nepamatoval. Možná se do něčeho Levi přimotal kvůli němu. Ale rozhodl se tyhle myšlenky zahnat. Budou ho jenom tížit a to teď není dobré ani pro něj, ani pro jeho bratra. Levi se očividně snažil trochu pozvednout náladu a dařilo se mu to. Uchechtl se a sklonil hlavu. Právě teď by se smát rozhodně neměl. "Měli bychom začít něco dělat." prohlásil po chvilce docela vážně. Hlavně se mu už nechtělo sedět na tom slunci, protože cítil jak se potí. Pochyboval, že by se mohl někde převléct, ale také pochyboval o tom, že se nezpotí. Bude se s tím muset smířit.
|
|
|
Příběh
Feb 17, 2018 20:39:00 GMT
Post by Levi Darren Belmore on Feb 17, 2018 20:39:00 GMT
Za stenou Bol preňho veľký úspech, keď sa mu podarilo trocha Zekeho rozveseliť. S tým čo povedal súhlasil. ,,Mohol by si začať tým, že vstaneš a potom by si mohol pokračovať tým, že všetkých zobudíš a nejak ich dostaneš dokopy a do stavu, aby boli ochotní spolupracovať. Ja bude mtvoja morálna podpora a budem pozorovať, ako ti to nádherne ide. Skvelý plán, čo ty na to?" opýtal sa s úškrnom. Jemu sa fakt nechcelo, aj keď vedel, že bude musieť niečo robiť. Predsa len tu nemôžu ostať len tak a nič nerobiť. Nielenže by im čoskoro vošla voda aj jedlo, ale mohlo by sem prísť aj nejaké dravé zviera... Poobzeral sa. Najbližšie k nim bolo asi jedno dievča (Rosa), ktoré proste stálo a zrejme sa obzeralo. Tú by mohli osloviť ako prvú a možno by im potom aj pomohla s tým, dávať dohromady všetkých ostatných.
|
|
|
Příběh
Feb 17, 2018 20:53:12 GMT
Post by Zeke Joshua Belmore on Feb 17, 2018 20:53:12 GMT
Za zdí Dobrá, už byl v klidu. A za to nevděčil nikomu jinému, než svému bratrovi. Tak jako ve většině případech. Po jeho dalších slovech naklonil hlavu na stranu a zamračil se. "Myslím, že by pro ně bylo docela zvláštní, aby je probouzel pohlednej cizinec." řekl se stále stejným výrazem. Ne, že by neměl pravdu, ale dělal si srandu. Sice byl trochu sebevědomý, ale ne natolik, aby se mohl nazývat pohledným cizincem. Nic víc ovšem nenamítal a prostě se zvedl. Nebo se o to aspoň pokusil, protože poprvé ho zesláblé klouby nepodržely a padl zase na zem. Ale nebylo se čemu divit, kdo ví, jak dlouho tam leželi a od té doby se Zeke pravděpodobně nehnul ani o centimetr. Nebo aspoň jeho nohy se nepohnuly. Pak už se ale vyhoupl do dřepu a z toho se pak zvedl na nohy. První úspěch, tělo mu zatím nejspíš funguje dobře. Pak se stejně jako jeho bratr rozhlédl po okolí. To už bylo za tu docela malou chvíli po třetí nebo po čtvrté. Na rozdíl od Leviho ho ale zatím nikdo nezaujal.
|
|
|
Příběh
Feb 17, 2018 21:03:13 GMT
Post by Levi Darren Belmore on Feb 17, 2018 21:03:13 GMT
Za stenou ,,Pohľadný cudzinec..." povedal a zasmial sa. ,,Keby sme neboli dvojičky, aj by som niečo povedal, ale takto by som urazil aj seba... no všetci vieme že som ten krajší" povedal s krátkym smiechom. Aj by Zekemu pomohol sa postaviť, ale to by sa nemohol smiať, keď sa mu to po prvýkrát nepodarilo. A potom to už nejak zvládol sám. ,,No tak čo tu ešte stojíš? Pohľadný cudzinec má ísť predsa zobúdzať šípkové Ruženky... a ja by som sa mohol postarať o živých" povedal s úškrnom. Vážne sa mu nechcelo. ,,A teraz vážne. Mohli by sme už začať niečo robiť. Čo tak začať ňou?" opýtal sa a hlavou naznačil k tomu dievčaťu, ktoré si všimol už pred tým, lebo bolo najbližšie k nim.
|
|
|
Příběh
Feb 17, 2018 21:14:04 GMT
Post by Zeke Joshua Belmore on Feb 17, 2018 21:14:04 GMT
Za zdí Ušklíbl se. "Leda tak ve snu." nejen, že dle jeho názoru byli stejní, a nejen jeho názoru, protože ho měl každý, kdo je neznal několik let a mohl je podle těch pár malých detailů rozlišit. Nicméně teď je rozlišit mohli, čehož si Zeke stále vědom nebyl. Kdyby to byla rána stará pár dní nebo týdnů, určitě by ji cítil, ale jizvu na své tváři neviděl, tudíž nevěděl, že tam je. "Přestaň se smát." podotkl po chvilce a ušklíbl se znovu. Místo toho, aby mu pomohl, tak se mu smál. Typický příklad sourozenecké lásky. Vlastně mohl být rád, že ho nechal se zvednout a jen tak ze srandy do něj nestrčil. Byla by to zábavná podívaná, ale Zeke by pak chvíli nepromluvil ani s ním, ani s nikým jiným. "Vždyť už jdu." sotva větu dořekl a už směřoval své kroky k dívce, o které Levi mluvil.
|
|