|
Příběh
May 28, 2018 13:02:50 GMT
Post by Imogen Rosa Yaretzi on May 28, 2018 13:02:50 GMT
Trosky města
Jeho výraz ji štval, jako i on a všechno co říkal, ale stejně tak ho i milovala, ten výraz, no a jeho poznámky taky občas nebyly úplně od věci. Zkrátka a dobře se u ní projevovalo 'milovat a nenávidět' v novém měřítku. Bylo to zvláštní, matoucí, fajn a na nic. Vážně se nedokázala rozhodnout. Nebo jí to taky bylo docela jedno, ale to už je jiná. "A mimochodem," začala, "když už jsme u tvýho bráchy, mohli bychom už jít za ním," navrhla, protože se chtěla vyhnout dalším debatám o čemkoli, na co by ti dva mohli přijít. Byli vážně zvláštní dvojka, a co teprve Levi a Zeke? Nicméně už si opravdu byla jistá, že si je nezplete... Přeci jen, oba teď měli nějakou svou značku.
|
|
|
Příběh
May 28, 2018 13:08:48 GMT
Post by Levi Darren Belmore on May 28, 2018 13:08:48 GMT
Trosky mesta Chvíľu ostalo ticho, akoby nad niečím snáď extra rozmýšľala. ,,Mám to brať tak, že je už ti nestačím?" opýtal sa opäť s dávkou teatrálnosti. Venoval jej potom ešte jeden svoj úsmev, no nakoniec sa vydal von a dúfal, že nejakým spôsobom medzi tými ľuďmi brata nájde. Aj keď... nebola veľká pravdepodobnosť, že by ho nenašiel. Tí dvaja by boli schopní sa nájsť aj keby boli obaja v inej časti tejto púšte. Alebo aspoň tak to väčšinou bývalo. Predpokladal, že Rosa pôjde za ním, aj keď si tým nebol úplne istý, keďže nevedel, čo sa odohráva v jej hlave a netušil čo má v pláne...
|
|
|
Příběh
May 28, 2018 13:20:08 GMT
Post by Imogen Rosa Yaretzi on May 28, 2018 13:20:08 GMT
Trosky města
Uchechtla se, protože tohle bylo vtipné. Kdyby to nepodal tak hraně, možná by si myslela, že snad i žárlí. Jenomže neměl důvod, no a potom tu byla taky jeho teatrálnost v hlase, takže to ani nemohla brát vážně. "Nežáárli," natáhla s úsměvem a strčila do něj loktem. I u ní šlo poznat to divadlo, ale věřtě že kdyby chtěla, nešlo by. V tom byla docela dobrá. Levi už zamířil ven a mezi lidmi hledal svého bratra, alespoň to předpokládala. "Tak nás veď, hmmh, máte přece nějaký dvojčecí instinkty, ne?" povytáhla pobaveně pravé obočí a zasmála se. Dvojčecí instinkty, to znělo vtipně.
|
|
|
Příběh
May 28, 2018 13:30:17 GMT
Post by Levi Darren Belmore on May 28, 2018 13:30:17 GMT
Trosky mesta Pri jej reakcí sa mal chuť zasmiať, ale udržal to. Levi nebol ten typ, ktorý by žiarlil... teda väčšinou. Ak sa náhodou stalo, že by žiarlil, tak by to ale bolo zrejme až neznesiteľné. V tomto smere bol Levi taký extrémista. Buď vôbec, alebo úplne. Rosa sa predsa len vybral za ním. ,,Ehm... nie? Alebo o nich aspoň neviem" povedal s úsmevom. Teda, oni by sa asi vážne našli všade a niekedy nemusia povedať ani slovo a vedia na čo ten druhý myslí, ale žeby mali nejaké spoločné inštinkty, alebo dokonca telepatiu, ako sa niektorí z mesta domnievali... to určite nie. Levi sa obzeral, či náhodou Zekeho neuvidí, no nič. Vlastne by sa aj docela bál, keby nevedel, že bežal ako prvý. No nakoniec ho videl ako vychádza z jednej z budov, takže si to namieril priamo k nemu.
|
|
|
Příběh
May 28, 2018 13:44:09 GMT
Post by Imogen Rosa Yaretzi on May 28, 2018 13:44:09 GMT
Trosky města
K jejímu velkému, obrovskému zklamání, žádný superdvojčecí instinkt neměli. Škoda, to už by si mohla připadat jako v nějakém sci-fi, zatím je to jen hodně špatnej film, o jehož žánru by se dalo hádat. Sama si nebyla jistá, k čemu by ho přiřadila. Svůj život, hmm. Těžké. "To je opravdu velké zklamání," teatrálně si povzdechla, jako kdyby byla kdovíjak zklamaná a svěsila ramena. Nicméně hned jak zaregistrovala, že Levi jde určitým směrem a netoulá se jen tak, zase zpozorněla a vydala se za ním. Jo, po chvíli Zekeho taky zahlédla.
|
|
|
Příběh
May 28, 2018 13:53:15 GMT
Post by Levi Darren Belmore on May 28, 2018 13:53:15 GMT
Trosky mesta To jej teatrálne 'sklamanie' ho pobavilo. ,,Ale to neznamená, že ho neviem vždy nájsť" povedal s myknutím ramien. ,,Tak schválne, či sa Zeke nudil viac ako my" povedal s úškrnom. Bolo mu jasné, že sa nudil viac, pretože nemal pri sebe ani Leviho, ani Rosu... to musela byť strašná nuda. A navyše Levi s Rosou sa celkom veľkú časť toho času celkom... bavili. A vlastne už sa celkom tešil na ďalšiu takú situáciu, no samozrejme len v tom prípade, že tentokrát tam budú sami.
|
|
|
Příběh
May 28, 2018 17:27:13 GMT
Post by Imogen Rosa Yaretzi on May 28, 2018 17:27:13 GMT
Trosky města
Vždycky? No snad je to opravdu tak, protože pokud se někdy zrovna tihle dva ztratí od ostatních, snad by je tenhle jeho 'neinstinkt' mohl zavést zpět k jeho bratrovi...a ostatním. A ona opravdu věřila, že jednou se ti dva ztratí, nebo minimálně ona. "My jsme se nudili?" povytáhla trochu překvapeně obočí, ale přitom jí na tváři hrál stále pobavený úsměv, jako kdyby se jí snad ani nechtělo věřit tomu, co říká. Samozřejmě to brala jako srandu, jak taky jinak.
|
|
|
Příběh
May 31, 2018 14:11:35 GMT
Post by Zeke Joshua Belmore on May 31, 2018 14:11:35 GMT
Trosky města Nejprve měl naprosto na háku, jestli ho ti lidé, kteří ho do toho sklepa předtím následovali, následují i teď, po cestě ven. Takže prostě v klidu šel, vystoupal schody a jakmile vešel do haly, jako by se mu nad hlavou rozsvítila žárovka. Došlo mu, že na něco zapomněl. Na ty lidi. Takže se prudce zastavil, na patách se otočil směrem, kterým přišel a čekal, jestli se z těch dveří někdo vyhrne. A čekal déle, než mu bylo po chuti. Už už chtěl vykročit, že se pro ně vrátí, když v tom už ze dveří vyšel první, za ním druhý a postupně další a další. Možná se tam navzájem budili a tak. To byla známka toho, že by Zeke asi nebyl zrovna ten pravý na to, aby se stal nějakým vůdcem. Nebýt těch lidí, plácl by se do čela, místo toho ale sám pro sebe přikývl a pak se zase rozešel směrem ven, tentokrát už se zástupem za zády a přítomnou myslí. Hala se zdála být delší, než když jí probíhali se smrtí v zádech a možná by se i rozeběhl, kdyby si nechtěl udržet nějakou tu energii na další putování. Věděl, že putovat musí. Musí najít nějaké místo, kde budou schopni přežít a měli by to udělat rychle, s tím co mají v batozích moc dlouho nevydrží. A pak už konečně vyšel ven. Nemohl se ale pořádně porozhlédnout, jestli už vylezla i druhá skupina. Slunce ho totiž oslepilo, takže se jen zastavil a dal si ruku před oči.
|
|
|
Příběh
Jun 1, 2018 12:50:45 GMT
Post by Levi Darren Belmore on Jun 1, 2018 12:50:45 GMT
Trosky mesta ,,Hmm... zdržím sa odpovede" povedal s úškrnom Rose a potom sa obrátil k prichádzajúcemu Zekemu, ktorý hneď jak vyšiel von, bol oslepený slnkom. Levi sa na tom musel zasmiať. Spravil ešte pár krokov k nemu. ,,Zeke... môj drahý brat. Už sme čakali len na teba" povedal s úsmevom smerom k Zekemu. Síce to až tak moc neprejavoval, ale bol veľmi rád, že ho vidí a že je v poriadku. Levi to ale videl tak, že opäť budú musieť zvolať ovečky na kopu a nejakým spôsobom zariadiť, aby celé stádo šlo vpred s nimi. Teda aspoň tak nejak si predstavoval Rosin plán, keďže o moc viac sa toho robiť nedalo.
|
|
|
Příběh
Jun 1, 2018 17:27:16 GMT
Post by Imogen Rosa Yaretzi on Jun 1, 2018 17:27:16 GMT
Trosky města
Šťouchla do něj loktem a zamračila se, jako kdyby se jí to opravdu hluboce dotklo. Nedotklo...no, dobře, možná trochu ano. Vydala ze sebe jakési "pche" a raději se soustředila na to, aby naši Zekeho. No ono se to vlastně podařilo, takže teď už jenom zbývalo k němu dojít, což zase až tak těžké nebylo. Pohyb jí sice zprvu chyběl, ale musela uznat, že by si už zase klidně sedla, nebo lehla. Nejraději do měkké postýlky, což se jí ale asi jen tak nepoštěstí. Když k němu konečně došli -a že se jí i těch pár metrů zdálo přespříliš,- zdržela se nějakého vítání a se založenýma rukama a vážným výrazem hned pronesla: "viděl jsi něco?" odkašlala si, "totiž pokud něco v těch rozbořených domech ještě zbylo...no, mohlo by to být něco užitečného, jen abych věděla, jaká je šance a jestli je mám...máme, poslat do domů hledat, hm," rozhlédla se.
|
|